Sága kosmického dalekohledu

Většina dnešních astronomů, především těch mladších, bere existenci astronomických dalekohledů umístěných nad hranicemi zemské atmosféry jako samozřejmost. Po celé věky však byli astronomové odkázáni na pohled ze dna zemského „atmosférického“ oceánu. Atmosféra způsobuje silné zdeformování původního obrazu a tak astronomové mnohdy spíše tušili než pozorovali.

Pozemští hvězdáři mohou využívat nesporných výhod kosmických dalekohledů teprve několik málo desítek let. V porovnání s dlouhou historií astronomie prakticky okamžik. Ovšem i za takto krátkou dobu způsobily astronomické družice nejen převrat v mnohých oblastech astronomie, ale především otevřely nová okna do vesmíru. Z oběžných drah je možné pozorovat celý rozsah elektromagnetické záření, tedy i ty vlnové délky, které jsou zemskou atmosférou pohlcovány. Vznikly a bouřlivě se rozvíjely nové obory jako je gama astronomie, rentgenová, ultrafialová astronomie a řada dalších. Tím se stal náš pohled na dění ve vesmíru úplnější. Vraťme se však k události, která byla pohnutkou k napsání malého ohlédnutí za historií a prací jedinečného astronomického přístroje – Hubblova kosmického teleskopu.

Historie 24. dubna 2000 oslavíme 10. výročí vypuštění Hubblova kosmického teleskopu (HST – Hubble Space Telescope). Cesta k jeho vypuštění byla velmi dlouhá a více než strastiplná.

Úvahy o vypuštění astronomického dalekohledu na oběžnou dráhu kolem Země se objevují již v samotném úsvitu kosmonautiky. Již v roce 1923 německý průkopník raketové techniky Herman Oberth naznačil hlavní výhody astronomických pozorování, prováděných mimo zemskou atmosféru.Vývoj nosných raket umožnil vynášet na oběžnou dráhu mimo jiné i družice, které započaly novou kapitolu astronomie. Se zdokonalováním techniky rostly i možnosti a schopnosti orbitálních observatoří. Mnohé z nich se nesmazatelně zapsaly do dějiny. Za všechny jmenujme alespoň družice IUE, EUVE, FUSE (družice pro ultrafialový výzkum), IRAS, ISO (družice pozorující v tepelném (infračerveném) oboru), ROSAT, AXAF-Chandra (pozorování v rentgenovém a ultrafialovém oboru), CGRO (pozorování v gama oboru) atd. Každá se zmíněných by si zasluhovala vlastní seriál. Kromě toho byla řada astronomických přístrojů umístěna na jiných družicích či orbitálních stanicích (modul Kvant na MIRu či aparatura ATM na Skylabu).

Vypuštění HST bylo vyvrcholením dvacetiletého úsilí techniků i vědců, a také tak trochu vítězstvím vědy nad byrokracií. Historie HST je skutečně velmi dlouhá. První projekční práce na kosmickém teleskopu byly zahájeny počátkem šedesátých let (1962), avšak zpočátku nebyly brány nijak vážně. První vážný návrh předložil Lyman Spitzer mozkovému trustu RAND (ten byl založen firmou Douglas Aircraft Co.). Jeho návrh ležel dlouhou dobu bez povšimnutí.

Přišel rok 1969, kdy vrcholí projekt Apollo a americká NASA se snažila najít něco, co by zvýšilo a udrželo její prestiž. Volba padla na projekt STS – tedy raketoplán. Společně s tímto projektem však dostal podporu také projekt LST – Large Space Telescope (Velký kosmický dalekohled) o plánovaném průměru hlavního zrcadla tři metry. Po pravdě řečeno v pozadí těchto rozhodnutí stály snahy určitých kruhů prosadit vývoj a realizaci raketoplánu a kosmický teleskop se jim náramně hodil do krámu. Po kosmickém dalekohledu již nějakou dobu astronomové volají. Vypuštění a servisní mise k dalekohledu může „efektivně“ vykonat jen raketoplán. I to byl argument k prosazení programu raketoplánu. Tím však trable celého projektu teprve začaly.

Celý 9. dílný seriál o historii Hubble Space Telescope (HST) si můžete přečíst na Instantních Astronomických Novinách (IAN).

Zdroj: IAN

Autor: Libor Lenža, František Martínek

0 Responses to “Sága kosmického dalekohledu”


  • No Comments

Leave a Reply