Beklašijské vtipy

Bektašiové jsou muslimským súfijským řádem (tarika) známým pro svůj folklór a zejména specifické vtipy a příběhy, které se vztahují k islámské společnosti, konkrétně k Malé Asii. V těchto příhodách Bektašiové vystupují jako volnomyšlenkáři a vystupují proti oficiální podobě institucionali­zovaného islámu a zpochybňují tak některé hodnoty společnosti a obvyklé vnímání islámu. Ve vtipech se Bektašiové často označují za Baba Erenler (moudří otcové, vyjadřuje respekt, množné číslo ler).

Častým námětem je zpochybňování formálních povinností věřících a poukazování na diskriminaci Alevitů/Bektašiů majoritní sunnitskou populací ve srovnání s tolerancí vůči židům a křesťanům. Právě humor Bektašiům pomáhal sarkasticky zvládat jejich pozici. Přestože je dnes toto dědictví respektováno nejen Bektašii, ale i mnohými tureckými sunnity, občas je považováno za odchylku od skutečné bektašijské filosofie a prohlašováno za ponižující pro Bektašie. Ti jej však obecně považují za nedělitelnou součást své kultury. Zajímavá je paralela se židovskými anekdotami.

Ukázky vtipů

Bektaši přijde mezi tři děti, kteří si chtějí rozdělit 15 jablek a mají problém s matematikou. Požádají ho, jestli by jim nepomohl.
Bektaši se zeptá: „Chcete, abych je rozdělil Božím, nebo lidským způsobem?“
Všechny děti se bez jakéhokoliv zaváhání rozhodnou pro Boží způsob. Bektaši dá 13 jablek prvnímu, 2 druhému a na posledního nezbude nic.
Poslední dvě děti se na něho zlostně rozkřičí: „Jak je možné, že by toto měl být Boží způsob, to není fér!“
Bektaši odvětí: „Kdybyste si vybrali lidský způsob, dal bych každému 5 jablek, ale to Bohu neodpovídá. Podívejte se kolem sebe, viděli jste někdy na světě něco, co by bylo rozděleno rovnoměrně?“

Vejde Bektašijský mnich do mešity a začne hlasitě volat: „Ó Bože, nemohl bys mi dát láhev rakije?“
Vedle něj se modlí zbožný sunnita, který, když slyší tu prosbu, zvolá: „To nemáš nic jiného, co by sis mohl od Boha přát? Velmi dobře víš, že je rakije zakázána šarí´ou!“
„Ale o co bych měl tedy žádat?“ odpoví Bektaši upřímně.
„Měl by začít prosit o Boží milosrdnost.“ povídá muž.
Mnich vstane a prohlásí: „Nemodlí se lidé obvykle pro to, co nemají? Co se mě týče, já mám Boží smilování i vedení. Ale co opravdu nemám je pěkná láhev rakije!“

Jednoho dne jeho jeden sunnitský přítel přesvědčí Bektašiho, aby šel na nedělní modlitbu do mešity. Jen se usadí, všimne si ho kazatel. Aby ho uvedl do rozpaků, začne obšírně hovořit o zlu alkoholu a o náboženských i přírozených důvodech, proč je zakázán. Jako argument se imám zeptá: „Pokud bychom měli vědro s vínem a vědro s vodou a postavili je před osla, kterou tekutinu by si vybral? Vodu, samozřejmě. A teď – proč by si osel vybral vodu a ne víno?“
Bektaši se nedokáže udržet a hlasitě vykřikne: „Protože je to osel, proto!“

Jednoho dne se nějací lidé ptají jednoho ctihodného Bektašiho: „Proč vlastně nedodržujete půst Ramadán?“
Bektaši odvětí: „U Alláha já bych Ramadán plnil, ale nedovoluje mi to mé zdraví.“
Jeden z mužů se zeptá: „A kdyby vás někdo, kdo drží půst, pozval na hostinu, přijal byste?“
„Á! Samozřejmě!“ odpoví Bektaši.
Jiný ze skupiny odpoví: „Můj Bože! Vy sám nenásledujete žádné z Božích nařízení a ještě jste tak nenasytný, že byste přijal toto pozvání?“
Bektaši kontruje: „Proč mě napadáš? Ty víš, že Bůh je nejslitovnější ze slitovných. Snadno odpustí každému, kdo nenásleduje jeho volání. Ale jsou lidé takoví? Naopak, jsou urážliví a neuctiví. Z toho důvodu je nutné přijmout jejich pozvání okamžitě!“

Více vtipů na Wikipedii

Zdroj: Česká Wikipedie

0 Responses to “Beklašijské vtipy”


  • No Comments

Leave a Reply